Ve svých devatenácti letech je Ella připravená na dospělost a život podle svého. I přesto, že se odjakživa pohybuje na vozíčku, touží po vlastním bytě. Když je načase opustit domov a přestěhovat se za školou, přijde však zklamání: odmítnutá žádost o asistenční služby znamená, že musí začít žít v ústavu. Sen o nezávislosti se vypaří. I přes obtěžující starosti s byrokracií však přichází něco nového, a to její první láska. Filmařka Mari Storstein, jež se spojila s producentem Thomasem Robsahmem (Nejhorší člověk na světě), zde vychází z vlastních zkušeností ze života na vozíčku, a nabízí tak divákům ojedinělý záblesk autenticity – její romance vypráví příběh hendikepované hrdinky nikoli zvenčí, ale zevnitř. Hřejivý, humorný, emočně vyspělý snímek je křehkou, svou upřímností odzbrojující výpovědí o dospívání. Zachycuje zcela univerzální pocit: naši touhu být viděni, milováni a přijati takoví, jací jsme.