Silné a dosti výřečné drama odkazuje nejen názvem, ale i citacemi na slavnou pohádku o dřevěném panáčkovi, který pod rukama zkušeného řezbáře ožije. Bergman se zde zabývá tématem, které ho pronásledovalo roky - jak je možné, že se od sebe snaží odtrhnout dva lidé, kteří se hluboce milují. Sexuální frustrace, nevydařené manželství i děsivá smrt - to by nebylo v Bergmanové tvorbě nic nového, ale mistrovská kamera Svena Nykvista činí z tohoto filmu dokonalý a jedinečný zážitek. Petr a Katarina se jeden druhému vzdalují. Ona hledá útěchu v náručí milenců, on se utápí v depresích, které vedou až k nečekaně brutální vraždě prostitutky. Snímek, který vznikl v Německu během Bergmanova "daňového exilu", se vyznačuje černobílým ztvárněním, kromě úvodní a závěrečné scény "ze současnosti", které jsou barevné. Protipólem depresivní nálady filmu, který přináší analýzu vrahova života a jeho psychopatických stavů, je svěží disko hudba, která zní během závěrečných titulků.